IOTUNN - Kinship

Když před třemi lety přišli Dánové Iotunn s albovou prvotinou, odhalili, že si libují v rozsáhlých skladbách – máte-li na desce sedm kousků, jejichž celková hrací doba těsně přesahuje hodinu, a nejkratší kompozice zabere víc než čtyři a půl minuty, je jasné, že máte-li ambice zaujmout širší masu posluchačů, měli byste mít nápadů na rozdávání, vypravěčský talent a odvahu. Příznivě přijatý debut „Access All Worlds“ potvrdil, že Iotunn těmito vlastnostmi vládnou a aktuální deska „Kinship“ podtrhuje, že z Iotunn se klubou vypečení hudební megalomani..více

[recenze]

[13.12.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

VAN ZANT - Always Look Up

V době, kdy legenda jižanského rocku Lynyrd Skynyrd a její pokrevní příbuzní 38 Special rezignovaly na vydávání nových desek a definitivně sami sebe odsunuly do kategorie kapel, které žijí pouze z minulosti, přišla po dlouhých šestnácti letech řada na bratrský projekt lídrů obou formací Johnnyho a Donnieho Van Zantových. Spolupráci načali na konci devadesátých let (pokud nebudeme počítat krátkou epizodu v polovině osmdesátých let, při níž šlo spíše o Johnnyho sólovou tvorbu), ..více

[recenze]

[13.12.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

TO/DIE/FOR - Epilogue

Pokud vás oslovilo debutové album To/Die/For „All Eternity“, muselo vám při pohledu na obal druhé desky „Epilogue“, jež vyšla dva roky po prvotině (v první polovině diskografie kapely to byla oblíbená doba pro vydání novinky) srdce zaplesat – pokud bych měl hlasovat pro cover z dílny To/DieFor, který nejlépe charakterizuje obsah desky, vyhrála by romanticky mrazivá melancholie alba „Epilogue“. Přesně taková byla hudba na „All Eternity“, přesně taková je hudba na „Epilogue“...více

[recenze]

[12.12.2024]

[Savapip]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]

MAYHEM - De Mysteriis Dom Sathanas

"Volal mi Euronymous a řekl, že Dead udělal něco skvělého, že se zabil," vzpomínal na duben 1991 basista Necrobutcher. Deadova sebevražda jej (stejně jako nikdo jiného) nepřekvapila. Psychicky nemocný zpěvák o smrti mluvil často a považoval se za bytost z jiného světa od té doby, co prodělal v deseti letech po úrazu na lyžích klinickou smrt. 8. dubna 1991 si splnil sen, a aby si byl jistý, že vše dotáhne do konce, nejprve si podřezal žíly a pak si brokovnicí ustřelil hlavu. ..více

[recenze]

[12.12.2024]

[Jan Skala]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 10/10]

CROSSBONE SKULLY - Evil World Machine

Inspirace u AC/DC jsou věčné, ovšem je otázka, zda i posluchačky vděčné. Australané, ač dnes už fungující pouze v módu Young, Johnson a parta nájemných dělníků (u Stevieho Younga by se možná o nějaké relevanci mluvit dalo), jsou společně s The Rolling Stones největší rockovou kapelou světa, ovšem to jejich následovníkům či vykradačům nezaručuje podobný status. Proč taky? AC/DC bývali léta kritizováni za to, že na jejich deskách se neobjevuje žádná známka ..více

[recenze]

[11.12.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 5,5/10]

MONOLITHE - Black Hole District

Monolithe hrají poměrně složitou hudbu, ale to jim nedělá problém přicházet s novými deskami vcelku často. Po necelých dvou letech jsou zpět. Francouzští představitelé neotřelého progově laděného doom metalu vydali desáté řadové album, jmenuje se „Black Hole District“ a symbolika desítky je jím přímo nasycená. Je tu deset skladeb, z nichž pět má rovných deset minut. Druhá pětka slouží vždy jako intro k dlouhému songu a má přesně jednu minutu. Monolithe si rádi hrají s čísly a je to pro ně jedno z poznávacích znamení...více

[recenze]

[11.12.2024]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

TRIBULATION - Sub Rosa In Æternum

S trochou nadsázky prodělávají švédští Tribulation takový vývoj jako kdysi Paradise Lost, ačkoliv se to neodehrává pod ostřížím zrakem celé metalové scény jako evoluce Britů. V ledačems kapelu kolem Nicka Holmese a Grega Mackintoshe připomínají, přestože fanoušci se musí smířit s tím, že tak skvělé a stylotvorné dílo jako byla „Draconian Times“ nebo „Icon“ nevytvoří nikdy. Podobně jako tomu bylo u Paradise Lost, i u Tribulation je vývoj k dobru věci. Byla by škoda, kdyby zamrzli u debutu „The Horror“,..více

[recenze]

[11.12.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

Thrashmetalové novinky roku 2024 - část VI. - kapely ACCU§ER, INVERTED CROSS a FAÜST

Německá smečka, u které nikdo neví, jak správně napsat její název (zdali Accuser či Accu§er) vrhla na trh novou placku s titulem "Rebirthless". Slůvko vrhla je přitom zcela na místě. Tohle dílo působí jako chlístanec tekuté hmoty, který se prudkým nárazem roztříští o zem. Neskutečně hrubý námel, jenž se hrne prostorem a po necelých čtyřiceti minutách za sebou nechává pouze spálenou zem. Od této party jsme sice na neotesaný thrash zvyklí, tentokrát je ale hudební nadílka snad ještě intenzivnější. ..více

[recenze]

[10.12.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]

OPETH - The Last Will And Testament

Psát o tom, co dokázali Opeth, by bylo jako nosit dříví do lesa. Je to jedna z nejvýznamnějších progresivně metalových kapel současnosti. Její bohatá diskografie je pestrá a nabouchaná kvalitou. Po pěti letech skupina konečně přišla s novou muzikou. Už bez bubeníka Martina „Axe“ Axenrota, jehož nahradil Waltteri Väyrynen, ale s deskou, která potěší spoustu příznivců starší éry Opeth. Album „The Last Will And Testament“ je překvapivě tvrdší než několik předchůdců, ..více

[recenze]

[09.12.2024]

[Tomáš Marton]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]

SLADE - Rogues Gallery

I když America Slade plně nepřijala ani v roce 1984 a singl s původní verzí „Cum On Feel The Noize“ se vedle remaku od Quiet Riot neprosadil, vypadalo to, že kapela má na starém kontinentu konečně konsolidovanou pozici. Bubeník Don Powell přestal mít zaječí úmysly, opustil vizi, že by se mohl stát bubeníkem AC/DC nebo kapely Ozzyho Osbournea, s kterým popíjel po všemožných anglických putykách. Fanoušci také ukázali kapele vlídnější tvář. Jenže se problém se ukázal jinde, a šlo o tak nečekanou záležitost, že vyrazila dech..více

[recenze]

[09.12.2024]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]

EMREI`S - Beatrice Reborn

… tak k tomu konečně toho řízka pustili…
Když před deseti lety vydali Wishmasters debut „Beatrice“, byl jsem krapet na rozpacích. Hlavně z toho, jak snadno kapele mezi prsty proklouzlo něco, co mohlo domácí symfo-metalovou scénu velmi pozitivně rozsvítit. A tak jsem v debatě s kolegou Paganem mimo jiné prohodil „má to nápad, ale je to nedopečený, kurňa pusťte tam nějakýho řízka, co tomu dá koule!“ Nejsem zastáncem toho, že by se kapely měly vracet do vlastní historie a snažit se vylepšit dílo, ..více

[recenze]

[08.12.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

Timo KOTIPELTO (STRATOVARIUS) - Věřím, že s naší sestavou ani v budoucnu neuděláme nic, co by naši reputaci mohlo ohrozit

Finští Stratovarius patří mezi největší představitele melodického power metalu. V roce 2022 vydali prozatím poslední studiové album “Survive”, které fanoušci přijali s nadšením. Timo Kotipelto se aktuálně rozpovídal nejen o záležitostech týkajících se kapely, ale probral s námi i otázky ohledně jeho dalších hudebních projektů, minulosti i výhledů do budoucna...více

[rozhovory]

[08.12.2024]

[František Šafr]

[8 komentářů ]

EXTRA BAND - The Power Of Thought

Kdo vyrůstal kdykoliv od osmdesátých let v západních Čechách, nemohl být kapelou Extra Band nezasažen. Její revival, který vede zpěvák nejslavnější sestavy Jaroslav Soukup a kytarista Jiří Mothejzik, s až buldočím drajvem brázdí západočeské tancovačky, na nichž přehrává staré hity, na které pamětníky spolehlivě chytne, ačkoliv tisícové návštěvy jsou dávno minulostí. Pamětníci zestárli a mají jiné starosti, než vyrážet víkend co víkend za muzikou, a mladé klasický tancovačkový hard rock moc nezajímá...více

[recenze]

[07.12.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

DIE FOR MY SINS - Scream

Je to třicet let, co bratři Calluriové založili kapelu Heimdall. A byť se jejich cesty na nějaký čas rozešly, takže Fabiova diskografie je v rámci Heimdall o něco rozsáhlejší, když se v loňském roce poměrně nečekaně objevila po desetileté pauze vydařená šestá řadovka „Hephaesteus“, byli u toho už zase oba. Ve světle tohoto počinu zcela zapadla zpráva, že prsty začaly bratrskou dvojici svědit o něco dřív, a tak si založili ryze rodinný podnik Die For My Sins, v němž chtěli dát průchod svým heavy metalovým choutkám. Povedlo se a na světě je album „Scream“...více

[recenze]

[06.12.2024]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

AEON GODS - King of Gods

Vzhledem k tomu, že italská firma Scarlet Records bere pod svá křídla kdekoho, nevkládal jsem velké naděje ani do její nové akvizice, německé powermetalové party Aeon Gods. Navíc mě začíná lehce iritovat rádoby tajuplná image, kdy se hudebníci schovávají za přezdívky a stylizované masky, což je případ i této kapely. Je ovšem pravda, že singly, které vydání desky předcházely, nezněly vůbec špatně a daly pádný důvod ke koketerii s debutem, jenž dostal do vínku honosný titul "King of Gods". ..více

[recenze]

[06.12.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

TO/DIE/FOR - All Eternity

Dávnou statistiku o tom, že Finsko je zemí s největší mírou sebevražd v Evropě, trochu nabourávají zprávy z posledních let, dle kterých se daří výši tohoto nelichotivého údaje snižovat. I tak asi rovnice Finsko = tíživá melancholie z mysli lidstva jen tak snadno nevymizí. A proto není divu, že i v hudbě je toto spojení bráno za přirozené, a je fakt, že některé finské kapely mu staví dobrý základ. Byť se To/Die/For asi nikdy neocitnou v čele pomyslného žebříčku nejpůsobivějších smutnilů, je fakt, že chytlavou melancholií je jejich hudba prosycená ..více

[recenze]

[05.12.2024]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 9,5/10]